Kalendářní podzim skončil, nastává kalendářní zima. Včelařský podzim skončil s posledními teplejšími dny, kdy včely mohly ještě krátce vyletovat.

Nejsou-li rušeny, setrvávají natěsnané v zimním chomáči a udržují jen minimální teplotu, protože jaro je v nedohlednu a energií je třeba šetřit. Ta je uložena v cukerných zásobách a klíčem k jejímu uvolnění je kyslík. Bez dostatečného přívodu vzduchu do úlu by uhynulo zbytečně mnoho včel. Zajištění klidu a dostatečné ventilace úlů je tedy nejdůležitějším úkolem včelaře v zimním období.

Dokončit léčení a očistit podložky

V prosinci musíme dokončit ošetření včelstev proti varroáze fumigací, příp. aerosolem. Fumigace, stejně jako aerosolové ošetření vodní emulzí, vyžaduje teplotu nad 10°C. Je-li chladněji, použijeme emulzi acetonovou. Účinnost takového léčení dosahuje téměř 100%. To je významné zejména proti vzniku odolnosti roztoče varroa d. vůči běžně používaným léčivům.

Po ošetření důkladně očistíme podložky a vrátíme je zpět do úlu pro pozdější odběr měli. Zaměnit podložky mezi včelstvy bez náležité desinfekce není zodpovědné.

Co ovlivňuje užitkovost včelstev?

Když jsme lv roce 2002 na stránkách časopisu Včelařství poprvé prezentovali návod na včelaření ve třech různých úlových systémech současně, řada včelařů se na nás obrátila s přáním, aby každý z těchto tří respondentů rubriky Kalendárium prozradil, kolik medu je možné v tom kterém systému získat. Jakoby už neplatila ona základní včelařská poučka na toto téma, že ?úl medu nepotí?. Ten přece nemůže medný výnos ovlivnit pozitivně, ale pouze negativně, protože hranice maximálně možného výnosu je dána nabídkou nektaru a medovice v přírodě. Rozdíl mezi touto nabídkou a konečným množstvím vytočeného medu, je sladina, která nemohla být do úlu donesena a zpracována v důsledku např. špatného počasí, nemocí včelstva, jeho nevhodné genetické výbavy, nedostatečné síly, ale také např. malého úlu. Naše včelaření pak je úspěšné natolik, nakolik nebudou naše včelstva omezována zmíněnými faktory (včetně úlu) ve využívání nabízeného sladkého pokladu přírody.

Řešení úlového systému má však zásadní význam pro včelaře a to zejména pokud jde o pracnost či jednoduchost ošetřování včelstev, o výši investic a nákladů na dosažení zisku. Kdo má hodně času i peněz, může si dovolit i velmi pracné metody včelaření, pokud mu to přinese co nejvíce medu. Pro koho má být včelaření důležitým, nebo dokonce hlavním zdrojem příjmů, musí zvolit takovou technologii, která možná nepředpokládá rekordní medné výnosy, ale je levná a časově nenáročná. Tady už musí každý včelař sám zvážit své možnosti a cíle.

Porovnání Výsledků výnosů ve dvou úlových systémech

Abychom alespoň částečně učinili zadost vaší čtenářské zvědavosti, přinášíme přehled průměrných medných výnosů včelstev v systému nízkonástavkovém a kombinovaném na stanovišti pokusného včelína VÚVč Dol v Zubří. Jedná se o velmi cennou informaci, protože včelstva v obou skupinách měla stejné snůškové i klimatické podmínky a měření jsou za tříleté období. Mateří mřížka nebyla použita. Včelstva v kombinovaných úlech zimovala pouze ve vysokém nástavku, zatímco v nízkonástavkových úlech většinou ve třech nástavcích (tedy ve větším prostoru). Jen v několika případech zimovala ve stejně velkém prostoru, tedy ve dvou nástavcích.

Na poněkud vyšší medný výnos v kombinovaných úlech má podle Ing. Čermáka pravděpodobně vliv vysoká spojitá plástová plocha plodiště, která usnadňuje jarní rozvoj. Podotýká však, že v jiných podmínkách mohou být výsledky odlišné.