V časopise Včelařství č. 8/2005 se někteří autoři článků pustili do představitelů iniciativy Dvě jubilea tak, že to v nich vyvolalo vlnu emocí. Vznikla tak další reakce, jejíž znění vám předkládáme.

Členové ČSV mají sice stanovami zaručené právo ptát se svých funkcionářů na jejich práci, ale na otázky položené v iniciativě Dvě jubilea zřejmě předseda ČSV Luděk Sojka, ani tajemník Miloslav Peroutka nemohou otevřeně a pravdivě včelařům odpovědět, aniž by museli přiznat vážná pochybení některých současných i bývalých funkcionářů při nakládání se svazovými penězi ve Včele Předboj.

Proto se raději uchýlili ke skandalizování signatářů i2j na stránkách časopisu Včelařství. Ten, aniž by kdy i2j, nebo alespoň její část otiskl, již několik měsíců přináší články odsuzující jak iniciativu, tak i její mluvčí a signatáře. Jakékoli jiné názory jsou z uveřejnění předem vyloučeny.

Svoji aktivitu však oba funkcionáři v čísle 8/2005 silně přehnali. Existuje důvodné podezření, že se dopustili trestného činu pomluvy. V úvodníku na str. 8/2005/197 a v článku v příloze ?Diskuse ? I? v tomtéž vydání je uvedeno hned několik lživých tvrzení, která poškozují zejména Vlastimila Protivínského, předsedu ZO ČSV Vranov nad Dyjí a Jana Löffelmanna, člena ZO ČSV Říčany:

A. článek ?Lež má krátké nohy?

Ve druhém odstavci píše M. Peroutka: ??PÚV odpovědělo panu Löffelmannovi dopisem ? v něm pozvalo signatáře iniciativy na své nejbližší zasedání.

Je to lež nejhrubšího zrna.

V onom dopise nebyli zváni signatáři i2j, ale Jan Löffelmann, coby soukromá osoba. O iniciativě Dvě jubilea, nebo o projednávání otázek činnosti a hospodaření svazu, není v tomto dopise ani zmínka.

Ve třetím odstavci: ?Doporučený dopis s pozvánkou byl adresátem (tedy panem Löffelmannem) prokazatelně vyzvednut ? 14. dubna?.

Není to pravda.

Podle vyjádření Jana Löffelmanna pozvánku převzali jeho známí. "Byla to vlastně jediná cesta, jak se ke mně mohla dostat. Dopis totiž nebyl poslán ani na kontaktní adresu prvního mluvčího (V. Protivínský), ani na kontaktní adresu dalšího podepsaného mluvčího (J. Löffelmann), ani na adresu trvalého bydliště jednoho z nás, či obou zároveň. Tajemník Peroutka jej totiž poslal na adresu mého stanoviště včelstev. Když mi dopis známí při první příležitosti předali, bylo už dva dny po plánovaném zasedání PÚV", dodává Jan Löffelmann.

Nelze se nezeptat, proč M. Peroutka nezaslal pozvánku třeba na adresu trvalého bydliště jednoho z nás? V databázi členů ČSV je bez pochyby má. Proč zval de facto včely přítele Löffelmanna?

V pátém a šestém odstavci se zmiňuje o zbytečné cestě do Humpolce na odvolané setkání signatářů i2j, o jehož zrušení jsme pozvané funkcionáře neinformovali.

První sobotu v červnu se skutečně mělo konat zmíněné setkání. Stalo se ovšem něco nepředvídaného. Týden předtím, v pátek 27. května, jsem se stal účastníkem dopravní nehody, když do mě nabouralo osobní auto, jehož řidič nezvládl řízení. Kvůli mým zdravotním problémům bych se setkání nemohl zúčastnit. Po poradě s ostatními organizátory padlo rozhodnutí akci odložit. Já jsem slíbil, že pozvaného předsedu a tajemníka o tom budu informovat. Několikrát jsem se pokusil jim dovolat na sekretariát v Křemencové ulici. Spojovatelka mi ale vždy oznámila, že nejsou přítomni. Jednou prý byli na ministerstvu, pak na výstavě v Lysé, jindy prostě ?už nebyli?. Tak se stalo, že jsem jim vzkaz nevyřídil. Jsem si vědom, že to byla moje chyba, za niž se omlouvám. Nebýt však oné dopravní nehody a nebýt toho, že člověk s příjmením ?Protivínský? nemá šanci dovolat se našim dvěma nejvyšším funkcionářům, toto nedopatření by se nestalo.

B. článek ?Včelaři, nenechte se mást falešnými slovy!?

Popisek fotografie Vlastimila Protivínského a Luďka Sojky: ?Důkaz o tom, že kritika iniciativy Dvě jubilea je lichá. ?předsedovi svazu Luďku Sojkovi nedělalo vůbec problém hovořit ? s mluvčím iniciativy Vlastimilem Protivínským.?

Takovéto dezinformace jsem četl naposledy v Rudém právu před dvaceti lety. K tomuto setkání totiž došlo tak, že Luděk Sojka kolem mne ve fryštáckém sále bez povšimnutí prošel. Zavolal jsem na něj a přišel za ním, abych se ho zeptal, proč ve Včelařství 4/2005 na str. 4 označil i2j za pamflet a proč mě ani příteli Löffelmannovi neodpovídá na doporučeně zasílanou korespondenci. L. Sojka se mi vysmál do očí s tím, že necítí potřebu na cokoli nám odpovídat.

Pokud toto setkání autoři článku považují za důkaz jejich ochoty k jednání, je to lež.

Předposlední odstavec citovaného úvodníku: Časopis MODERNÍ VČELAŘ je Sojkou a Peroutkou obviněn z toho, že posloužil ?psychologické přípravě nízké výkupní ceny medu?.

Jako šéfredaktor tohoto periodika se cítím být vázán Etickým kodexem novináře, který mi mj. ukládá, abych dbal na zveřejňování objektivních informací a nepřipustil cenzuru. MODERNÍ VČELAŘ proto vždy byl a věřím že i nadále bude otevřen všem hlasům, které mají k dané problematice co říci: Včelařům, svazovým funkcionářům i obchodníkům. Pokud nejvyšší funkcionáři ČSV dostanou příležitost vyjádřit se a neudělají to, nebo jsou o svá stanoviska přímo požádáni (konkrétně M. Peroutka na podzimním semináři PSNV-CZ v Třešti) a neposkytnou je, je to problém jejich, nikoli časopisu MODERNÍ VČELAŘ.

Pokud ale náš časopis zároveň obviní z nějaké nečestné dezinformační kampaně, je to sprostá pomluva.

Na závěr se dovoluji znovu ptát: nebylo by lepší a férovější, přímo a bez vytáčení odpovědět, kolik nás všechny bude stát krach Včely Předboj a kdo je za to odpovědný? Jak je možné, že naši placení funkcionáři svojí nedbalostí způsobili v roce 2004 svazu další ztrátu, když nechali promlčet desetimiliónovou půjčku Včele?

Na to nám, prosím, odpovězte příteli Sojko a Peroutko. Pokud se prokáže, že jste s našimi penězi nakládali jako dobří hospodáři, nebudete muset hledat žádného ?vnitřního nepřítele?, nikoho podezírat z rozbíjení svazu, ani tisknout padesátitisícovým nákladem lži a pomluvy.