Předsedu ZO Mladá Boleslav vykonávám od roku 1983, kdy mě starší včelaři, včetně dřívějšího předsedy, požádali, abych se více angažoval v dění našeho spolku. Hrozilo tehdy, že se nám základní organizace rozpadne na několik menších podle počtu kočujících členů v různých částech našeho obvodu.

Nadšen jsem nebyl, protože času bylo málo a mým zájem v organizaci byl chov a ověřování různých metod včelaření, zdokonalování vlastní provozní metody. Pro nedostatek času jsem se musel zřící i učitelování včelařství. Nutno říci, že mi v práci pomáhal vydatně celý výbor a důvěrníci. Výzvy, abych kandidoval do OV, jsem však vždy odrážel s tím, že jej mezi články považuji za zbytečný a bohatě by stačily základní organizace a ústřední výbor, resp. sekretariát ČSV. Proto mě vlastně jako funkcionáře nikdo neznal a naší organizaci zastupovali jiní, jistě lépe než já. Přibližně před 2 lety jsem však na zasedání OV ČSV začal docházet se snahou ujednotit postup všech organizací v boji proti roztoči V.d

Nebudu zde vyjmenovávat veškeré své snahy. Uniknout mi však nemohlo dění v samotném Svazu, především nejasnosti kolem Včely Předboj. Protože se více než 30 let živím ekonomikou a mám v této oblasti značné zkušenosti, nechápal jsem to. Především zarážející byla zdůvodnění vrcholných funkcionářů a celkový přístup k problému. Například převod akcií na nové majitele by bez ztráty květinky (tedy majetku) dokázalo i malé dítě. Protože při této transakci nebylo nic jednoduššího než deponovat peněžní prostředky na účet u banky a teprve po zaplacení provést převod a zápis do obchodního rejstříku. K tomu by ovšem musela být sepsána smlouva obsahující takovouto formulaci. Normální občané tak při převodech majetku postupují a nezdá se mi pravděpodobné, že by něco podobného nebylo známo našemu sekretariátu. Mohu se však mýlit. Nechci tuto kauzu znovu rozebírat, je to pravděpodobně věcí orgánů činných v trestním řízení. Samozřejmě jsem se na základě svého zdravého rozumu a zkušeností k tomuto v organizaci i na OV vyjadřoval. Jak se ukázalo, moje názory byly jen zlomkem kritiky, kterou vznášeli především starší a zasloužilí členové ČSV v našem okrese.

Když mi na jedné schůzi náš jednatel př. Poušek navrhl, abych kandidoval do ÚV, ani jsem mu na to neodpověděl a věřil jsem, že jde o vtip. Jenže byl čas výročních schůzí a já na té naší, snad poprvé po 40-ti letech, chyběl. V usnesení stálo, že jsem navržen jako protikandidát do ÚV za naší organizaci na okresní konferenci. Na nejbližším zasedání OV jsem chtěl dát všem jasně na jevo, že o tuto kandidaturu moc nestojím, protože stávajícího zástupce jsem považoval za slušného člověka. Po rozhovoru s členy OV jsem však uznal, že bych měl svou aktivitu dovršit přijetím této kandidatury. Udělal jsem to vcelku s lehkým srdcem, protože mě téměř všichni členové OV a vrcholní funkcionáři ostatních organizací okresu ujistili, že stejně zvolen nebudu, neboť dosavadní člen ÚV je jejich kamarád a tak proti němu jít nemohou. Připadalo mi to i logické avšak zbytečné hraní si na demokracii.

Požádal jsem však, aby v rámci demokracie mohli oba kandidáti na konferenci vystoupit. Tak se i stalo. V mém vystoupení jsem především zdůraznil podporu maďarské iniciativě ohledně norem medu a postavení včelařů v Evropě a také jsem navrhl změny ve stanovách zavedením přímé volby předsedy. Toto a další získalo obrovskou podporu. Byl jsem však stále klidný a věřil, že se nic nestane. To až do chvíle, kdy před volbami povstal jeden starý včelař a pravil, že v demokracii je normální, když se volí tajně. Začal jsem větřit. Volba byla skutečně tajná. Volební urna byla ve vedlejší místnosti a každý si mohl vše v klidu rozmyslet. Než jsem se vzpamatoval, byl jsem poměrem hlasů 11:5 zvolen za kandidáta do ÚV Ukazuje se tedy, že když lidé mohou volit skutečně svobodně, což zaručují jen tajné volby, může být všechno jinak. To silně kontrastovalo s jednáním VIII. sjezdu ČSV, kterého jsem se též ve dnech 3.- 4. prosince 2005 zúčastnil.

Ještě před sjezdem jsem své názory vyjadřoval svobodně a mj. také v reakcích na některé články ve VN. Po mé poslední reakci na článek př. Sojky ve VN mne př. předseda 1.12. 2005 telefonicky kontaktoval. Shrnu-li náš rozhovor do několika slov,př.předseda vyjádřil politování nad tím že jej příliš tvrdě a neoprávněně kritizuji ve VN za jeho vyjádření, jimiž de facto rozděluje ČSV. Současně mi poděkoval za náměty pro sjezd. Posteskl si ale, že stejnou mincí neoplácím druhé straně, tedy patrně př. Protivínskému a spol. Jeho názor jsem přijal a rozešli jsem se s tím, že si na sjezdu podáme ruce, což se i stalo. Myslím, že př. Protivínský dobře ví a může potvrdit, jak jsem se kriticky vyjadřoval k MV i PSNV a dával návrhy na zlepšení. Rozdíl však byl v tom, že se mi na mé návrhy a otázky dostalo odpovědí. Proto jsem necítil potřebu svou kritiku nijak veřejně ventilovat.

Samotný sjezd pak byl v podstatě připomenutím demokratického centralismu tak, jak jej známe z doby před rokem 1989. Nechápu dost dobře znovuzvolení kandidátů do ÚV delegáty sjezdu, když již byli řádně zvoleni na okresních konferencích. Má-li být kriteriem pro zvolení to, jak který kandidát vypadá, od kdy je členem ČSV, jaké má vyznamenání, pak je to dost chabý argument pro zvolení. Samotné volby kandidátů byly oficiálně tajné. Jenže jaká pak tajnost, když nebyla k dispozici plenta, za kterou by volící musel volit. To je jeden ze základních znaků tajných voleb. Delegáti dostali volební lístky a zaškrtávali je na cestě k urně, někdy i na základě rady kolegy (dost často jsem to viděl) zcela veřejně přede všemi, někdo na stole, někdo ve stoje, někdo na výdejním pultu. Nebyly vypracovány žádné volební seznamy s evidencí, zda si jednotlivý delegát vyzvedl volební lístky. Nikdo ani neoznačoval, neznehodnocoval legitimaci delegáta, kterými se volící prokazovali. Každý delegát tedy mohl jít volit klidně několikrát. Byl jsem na to upozorněn naším zástupcem za okres MB. Na vlastní oči jsem se přesvědčil, že tomu tak bylo a nebyl jsem sám. Svůj názor na zbytečnost této (vlastně už druhé) volby dali delegáti jasně najevo: odhlasovali si totiž, že je nezajímá kolik hlasů kdo dostal a proto bylo po hlasování suše oznámeno, že všichni byli zvoleni nadpoloviční většinou.

Ještě podivnější však byla volba předsednictva z řad kandidátů ÚV. Nemám na mysli navrhované rozšíření předsednictva z 11 na 13, protože toto by muselo podléhat schválení stanov (podle vyjádření předsedy volební komise). Řeč je opět o způsobu volby. Ve stanovách je zakotveno, že volba je tajná. Na návrh předsedy volební komise si však kandidáti odhlasovali volbu aklamací (podle stanov je to možné). Proti bylo jen 7 hlasů. Byla přečtena jména jednotlivých kandidátů předsednictva. Nikdo se však nedozvěděl, kdo je navrhuje, žádné podrobnější informace o nich, koho zastupují. Nedovedu si vůbec představit, jak by se mohl objevit protikandidát. To by se zřejmě musel navrhnout sám. Zde vidím velkou mezeru v našich stanovách. Vzhledem k tomu, že nebyla dodržena tajnost voleb a možnost skutečně svobodného rozhodování každého z nás a také proto, že jsem jednotlivé kandidáty neznal, hlasoval jsem při veřejné volbě proti každému z nich. Někdy se ke mně připojil další kandidát (později jsem se dozvěděl, že je to př. Krapáč) a někdy se další kandidáti zdrželi hlasování. Kdo ví, jak by dopadla volba tajná. Tento potup byl skutečně jak vystřižený z voleb, kdy u nás vládla jen jedna strana. Vadilo mi to ze všeho nejvíce. Ani před rokem 1989 jsem se nebál zvednout ruku proti tomu, když byli lidé vyhazováni z práce. Proto jsem svůj postoj dal takto najevo. Jinak bych se musel stydět sám za sebe. Svědomí ostatních ponechám jen jim. Je vidět, že svobodě a demokracii se budeme muset ještě nějaký čas učit. Po pravdě řečeno, pro mě sjezd skončil v momentě, kdy př. Sobota při schvalování pracovního předsednictva nedal nikomu vůbec šanci na doplnění a nechal toto samo sebou navržené předsednictvo ihned odhlasovat.

Jinak se celý sjezd v diskusních příspěvcích nesl v duchu boje proti neexistujícímu nepříteli a proti rozvracečům svazu. To pro mě bylo naprosto nepochopitelné, protože ani v kuloárech o něčem takovém nepadlo žádné slovo. Diskusní příspěvky těchto delegátů tak spíše připomínaly ono známé rčení: ?zloděj křičí, chyťte zloděje?.

Naopak jiné diskusní příspěvky, především z řad progresivních včelařů, byly kritické, ale také podnětné a naznačující řešení zároveň. Žádné racionální odpovědi se však tito diskutující nedočkali, natož nějakých přijatých opatření. Sám jsem dával návrh do usnesení v tomto znění: ?Ukládá se komisi pro přípravu stanov vypracovat nový návrh stanov s přihlédnutím k podnětům ze sjezdu. O stavu prací informovat ÚV 1x ročně?. Ani toto zřejmě nemá naději na úspěch, neboť se to v usnesení neobjevilo. Všichni však začínáme s čistým stolem, proto se do budoucna dívám s optimismem a nadějí na racionální a konstruktivní přístup všech zvolených členů ÚV ČSV.

Sjezd mimo jiné schválil čestné členství př. Mandíkovi a Veselému. Druhý jmenovaný má být také navržen presidentu republiky na státní vyznamenání. Odsouhlasení čestného členství bylo učiněno společně pro oba kandidáty. Myslím si, že toto k nim nebylo zdvořilé.

Jinak jsem se na sjezdu dozvěděl i jiné informace. Například od ministra zemědělství to, že dotace po další dva roky budou v přibližně stejné výši. Povzbudivý je i stav prací na legislativní normě usnadňující prodej medu ze dvora. Souhlas jde prý napříč politickým spektrem a to je dobré. Bohužel méně povzbudivé je šíření lesknáčka úlového (Aethina tumide) (také se používá nesprávný čeký výraz malý úlový brouk ? pozn. red.) v Evropě.

Na sjezdu ČSV jsem byl prvně v životě a asi nebude patřit mezi nejsvětlejší okamžiky mého života. Mohou se však mýlit. Vždyť nás čeká 5 let práce. Chci věřit, že to bude práce užitečná pro celé naše včelařství. Domů jsem s dalšími delegáty okresu Mladá Boleslav odjížděl se značně smíšenými pocity.

Na závěr bych chtěl ocitovat slova jednoho bývalého i současného člena ÚV ČSV, který se mnou většinou nesouhlasil. Tento přítel řekl: ?Vše bylo demokratické, vrchol demokracie to však rozhodně nebyl.? Po šestnácti letech od pádu totality mi to přijde docela líto.