Aku-pohon malého medometu

V těchto dnech probíhá na včelařské konferenci diskuze na téma levného elektrického pohonu medometu. Tak jsem se nakonec odhodlal a dovoluji si poslat článek doplněný nákresem. Je jasné, že je mnoho sociálně slabších včelařů, kteří jsou ochotni nahradit chybějící peníze vlastní prací. Pro ně je především určen tento návod.

(Úvodem poněkud lehčím tónem)
Emancipace některých manželek v dnešní době pokročila tak daleko, že nám mužům nezbývá než část ručních prací nahradit tak, aby jí (na nás) zbylo méně. Proto je nezbytné použít rafinovaný trik kterým lze např. dosáhnout schválení zásahu do rodinného rozpočtu a to za účelem zakoupení několika součástek (akuvrtačka, několik prkének, pár vrutů, dobré lepidlo) a zhotovit si LEVNÝ ELEKTRICKÝ POHON MEDOMETU.
Pokud nepomůže ani argument o ušetření dosavadní manželčiny námahy při točení klikou medometu, lze trumfovat tím, že elektrikou se vytočí ze stejných plástů až o třetinu medu víc.
U nás to bylo tak,že dokud jsme točili klikou (manželka) argumentoval jsem tím, že do včel nemůžu jít zpocený, takže v pohodě (mé) stíhala odvíčkovávat i točit a oba jsme večer uléhali příjemně unaveni a chodili jsme i z postele ochutnávat, jak je letos zvlášť dobrý.

 Takže pokud jste s argumentací uspěli je rozhodnuto a můžeme začít tu krásnou námahu ztechnizovat.

Pohon je navržen co nejlevněji a tak, aby jej dokázal zhotovit i obyvatel paneláku ve sklepě. Vychází z prototypu, který jsem před asi třemi roky navrhl a vyzkoušel (pak odešlo do věčných lovišť \"ložisko\" levné akuvrtačky a stejně už potřebuji pohon výkonnější).

Vše potřebné je patrno z obrázku.
  

Konstrukce musí být co nejpevnější, aby vydržela velké síly při vytáčení nerovnoměrně plných plástů při vysokých otáčkách.

Především je potřeba podle zakoupené akuvrtačky a vlastněného medometu pečlivě rozvážit všechny rozměry. Všechny spoje dřeva jsou lepené nejlépe vodovzdorným lepidlem kategorie D3 (např. Ponal) a ještě před zaschnutím lepidla pojištěné vruty do předvrtaných otvorů.

Otvor pro upevnění vrtačky, který prochází prkénky č.1 a č.2 se ani za pomoci rašple nepodaří udělat přesně tak, aby do něj krk vrtačky přesně zapadl - nepřesnosti lze vytmelit tmelem z lepidla a pilin. Krk vrtačky se ovine kouskem mikrotenového sáčku, aby se nepřilepil. Po zaschnutí pokračujeme v rozměřování dalších dílů.
Pak přilepíme prkénko č.3 a přesně uřízneme prkénko č.4 a vyhloubíme drážku pro rukojeť .
Opět vše při slepení pojistíme vruty.

Dále označíme a vyvrtáme čtyři otvory pro průchod stahovacích pásků (viz. pozice 5).
Poslední operací je přesné umístění vrutu s očkem a háčkem (viz pozice č.4) a hřebíčků (viz pozice č.7).

Většina akuvrtaček má regulaci otáček v závislosti na hloubce stisknutí spouště. Proto háček do prkénka č.3 musíme upevnit tak, aby stiskl spoušť právě tolik, kolik potřebujeme otáček. K aretaci jednotlivých poloh slouží hřebíčky č 7 v prkénku č 6.

Téměř všechny vyráběné medomety mají na spodním konci nohou otvory na přišroubování k podlaze. Při ručním vytáčení bylo možno poskakování medometu zabránit přišlápnutím chodidlem. U elektricky poháněného malého medometu je řádné ukotvení k podlaze nezbytností. Čas který možností opustit otáčející se medomet získáme má cenu dvou odvíčkovaných plástů.

Viděl jsem již různé prototypy jednoduchých elektrických pohonů medometu. Každý má své vady, nepochybně i tento. Některé medomety mají průměr hřídele koše 12 mm a akuvrtačky mají sklíčidla do 10mm. Pak je potřeba kovová redukce. Tu bez svařování, nebo soustružení vyrobit nelze. U některých medometů je hřídel koše tvořena trubkou o vnějším průměru 13mm s uzavřenými konci. Do takové hřídele by bylo možno vyvrtat souose díru o průměru 10mm a vsadit do ní příslušně dlouhý kus kulatiny a pojistit ji proti protočení kolmým kolíkem. Pokud je hřídel z plného materiálu, lze její konec pilníkem upravit do trojhranu.
Některé prototypy se pokoušely využít i původní převodovku ručního pohonu. Ta je ale do rychla, takže by kliku medometu bylo nutno nahradit rozměrnou řemenicí, nehledě na to, že práce u takového medometu by byla dost nebezpečná. Použití přímého pohonu koše medometu je problematické, protože běžně dostupné motorky na 12V obvykle točí kolem 3000 ot./ min. a tak jsou třeba řemeničky dvě a vyvstává problém vhodného klínového řemenu, ložisek a regulace otáček , ztrát energie atd. Přímý pohon medometu motorkem na 230V vůbec nedoporučuji při amatérské výrobě uvažovat.

Kdo pozná pohodlí elektrického pohonu medometu tak bude nadšen, ale jen do doby, než zjistí, že nyní je nejobtížnější prací odvíčkování plástů.
Pokud tento návod bude ku prospěchu někomu z nemajetných včelařských přátel, splnil svůj účel. Třeba i tím, že pak konečně splní svou touhu a zvládne víc včelstev. Jenže kruh se uzavře a bude potřebovat nový medomet s kvalitním pohonem a programátorem.

Poslední články

Značení matek

Rok 2017

Odběr novinek

Inzerce

  


Včelařské noviny
internetový včelařský portál

ISSN 1214-5734

 

Kontakt: