Prodej medu - 1. část

Je problém s odbytem medu? Problém je výzvou k řešení, ne mlčení či mlžení.

Mnoho včelařských diskuzí se točí okolo ?katastrofické? situace v odbytu medu. Na druhé straně, za poslední rok nebyla ve Včelařství (na rozdíl od Moderního včelaře) publikována žádná analýza, či jen informace o situaci na trhu. Nepočítám vynucenou reakci na situaci ve Včele. Ač máme předvolební období, a mnoho zasloužilých funkcionářů se jistě chystá obhajovat pozice, nepublikoval nikdo své postoje a programy k problémům včelařství. Zřejmě se opět předpokládají tiché dohody v kuolárech a jednotné kandidátky. Soudě ale podle srdceryvného dopisu ministrovi (Včelařství 2005/2) je si vedení svazu jistých problémů vědomo. Ale jinak vládne ve funkcionářské komunitě podezřelé ticho.

Domnívám se, že za současné nepřehledné situace, by měla mezi včelaři proběhnout reprezentativní a jmenná anketa o problémech s prodejem medu. Měla by mít tři otázky:

1. Máte problém s prodejem medu?
2. Máte problém s cenou medu?
3. Pokud jste odpověděl alespoň jednou ano, jste ochoten přispět k řešení problému?


V případě, že kladnou odpověď na třetí otázku dá nejméně 25% členské základny, je možné situaci začít řešit. V opačném případě bude absolutní většina spokojená se situací a změny netřeba.


Co dělat, jestli převládne nespokojenost a chuť situaci změnit?

Včelařů je padesát tisíc, jsou tedy početnější než dvě politické strany (ODS a ČSSD a možná i KDU k tomu) dohromady. Je třeba, aby si uvědomili svoji sílu a měli ve svém čele vedení, které je povede do boje, ne na porážku. To minulé se, podle mého názoru, nestavělo k problému čelem a rozhodně neinformovalo o problémech otevřeně a včas členskou základnu. Například po svém zvolení odmítlo minulé ÚV zveřejnit svů jmenný seznam ve Včelařství. Zřejmě se domnívalo, že je zbytečné, aby s nimi členská základna mezi sjezdy komunikovala. Stejně tak ÚV nedoporučilo vedení Včely Předboj, aby zveřejnilo svůj seznam výkupců, místo toho, aby je maximálně podpořilo propagací ve Včelařství. Tyto, a další, projevy syndromu obležené pevnosti, které chtějí všichni škodit, a která se musí uzavřít a neinformovat, způsobilo defenzívní situaci ve které je dnes české včelařství. Pokud se rozhodli, že podpoří Včelu, tak to měli udělat jasně a postavit se do čela akce. Na žádné schůzi jsem neslyšel osobní agitaci funkcionářů o potřebě upsat akcie. To podle mě svědčí o odloučení rozhodování od dolní části členské základny. Netřeba už to ale podle mě dále omílat. Máme volební rok a je to podle mě možné změnit, nebo taky ne. Každý je svého osudu strůjcem.

K samotné situaci s prodejem medu.

Otevření trhu EU čínskému medu jen urychlilo proces a krizový moment přišel dřív. Pravidlo třetinové ceny pro prvovýrobce, jak říká ředitel Kamler, je odůvodněno tím, že z hlediska koncového zázkaníka odvedl včelař jen třetinu práce a tahá za nejkratší konec. Nejsilnější pozici mají vždy ti, co jsou ke koncovému zákazníkovi nejblíže. Obchodníci rozhodují o tom co nakoupí, samozřejmě vzhledem k poptávce. Distributoři propagují a nabízejí zboží na kterém mají největší výdělky, výrobci toto zboží co nejlevněji dodávají distributorům a na úplném konci jsou prvovýrobci. Ať už to jsou včelaři, zemědělci, textilky či výrobci obuvi. Na dnešním trhu je králem zákazník, a jestliže chce náš český zázkaník nakupovat v řetězcích co nejlacinější textil, mají prostě české textilky smůlu. V lacinosti své konkurenty nepředčí. A také textilky, které do dneška vydržely, se převážně orientují na kvalitní a dražší výrobky pro klientelu, která vyžaduje kvalitu. Není třeba vinit vládu, že to dovolí. Žádná vláda nemá sílu, aby změnila chování deseti miliónů zákazníků. Kolik z nás se ptá, kde byly ušity kalhoty, které si kupujeme. Stejně tak je většině zákazníků jedno, jestli je to laciné hovězí z Brazílie či Čech, kuřecí z Argentiny a víno z Moravy nebo Španělska. A jsme tam, kde jsme. Sami se tak chováme. Doposud jsme žili z rozdílu cenových hladin v Německu a západní Evropě, kam hlavně směřoval náš export, a naší cenovou hladinou. Proto taky vzhledem k různým cenám byla ta třetinka z vyšších německých cen (6euro*30=180, třetinka=60Kč) dostačující a vyšší než třetina z dosud nízkých českých cen medu (120, třetinka=40Kč). Ale ceny a platy rostou souběžně, a české platy i ceny se stále více přibližují německým. Kurs koruny nepříjemně (pro exportéry) zpevňuje a všichni, co dosud žili z rozdílu cenových hladin začínají skuhrat. Nejenom med je tam pod tlakem globální konkurence. Bohužel, žádný český exportér medu není dostatečně silný, aby si vybojoval lepší pozici na tamním trhu, protože k tomu je potřeba zaplatit reklamu a tu doposud neufinacoval nikdo ani v ČR v korunách, natožpak v eurech na daleko větším trhu.

Co nám zbývá?

Začít si budovat a chránit trh zde. Německý trh je tak lákavý proto, že je tam větší spotřeba než výroba. Nezbývá, než se o totéž začít starat zde. Jak napsal přítel Protivínský v Moderním včelaři, zvednutí průměrné spotřeby o půl kilogramu na osobu, zvedne spotřebu o 10 kg na včelstvo. (tj. 10 mil. krát 0,5 = 5 000 000kg/500 000 včelstev= 10 kg/na včelstvo). To je skoro tolik, kolik podle statistik česká včelstva v průměru přinesou. I když to jsou statistiky, které jsou mi obzvláště podezřelé. (průměr 15 kg na včelstvo znamená, že polovina včelstev přinese míň jak 15 kg.Proč je kdo chová? Poněkud ztrátový koníček.) Nejde jen o to, tento trh vytvořit, ale i ubránit. A rozšířit. Do ČR každý rok přijíždí statisíce návštěvníků ze západní Evropy. Pokud se setkají s dobrou prezentací našeho medu, můžou si svůj dojem uchovat a podle něj i doma nakupovat. To rozšíření je jen bonbónek. Hlavní bude ubránit. Viz můj článek o medu v Hypernově. Jediný český med zde byl od Včelpa. Většina našich občanů nakupuje v řetězcích. Nezbývá, než je přesvědčit, aby se zajímali o původ medu který kupují.
Jak a o čem? Máme v rukách pořádná esa. Je jen třeba s nimi řádně, silně, hlasitě a neustále bouchat o stůl. A vynášet v pravou chvíli.
Je to kvalita medu, zdravotní stav našich včelstev a med bez reziduí léčiv.
Je to unikátní kombinace a je třeba jí prodat. Draze.
Je nutné tuto bezkonkurenční výhodu naší kázní udržet.

Malý první krok udělalo náše vedení registrací regionálních ochranných známek. Za to je jim třeba upřímně poděkovat.
Dále budu jako příklad uvádět jen značku Český med, Moravě a Slezku se omlouvám.

Ale každá značka potřebuje svoji podporu a ochranu.

Bez ní nemá cenu.Tou ochranou nemyslím jen právní a soudní před nekalou konkurencí. Především potřebuje chránit před zprofanováním. Například jejím použitím pro nekvalitní výrobky. Značka, to není jen logo na výrobku, ale jeho celková prezentace, balení, prodej, kvalita a pověst. K dokreslení toho, co myslím, si představte prodavače ? leckdy nějakého najmutého, věci neznalého, dědu ? jak v prachu u silnice nabízí med v různých sklenicích i s nápisem kyselé zelí na skle a použitých víčkách a na všem hrdé logo Český med. Případně i cenu, která bude budit podezření, protože i argentinský med se prodává za 130 a tady někdo prodává med za 80Kč. To asi nebude příliš kvalitní, že? Jinak by nebyl tak laciný. K dokonalosti chybí jen přidružený prodej plastových trpaslíků. Bude nutné vybudovat systém kontroly a garance kvality, jak vnitřní, tedy mezi námi, ale i směrem k zákazníkovi, abychom mu mohli vysvětlit principy, na kterých je postavena kvalita značky Český med. Nemyslím, že je prozřetelné, aby si každý člen, jen na základě svého členství, mohl lepit na med značku. Je třeba vytvořit nějaký autorizační systém, který zabrání zneužití a umožní případné dohledání a potrestání toho, kdo značku zneužil. Příklad ? včelař, třeba jen s jedním včelstvem neodolá a bude do sklenic dávat i med od svých známých v zahraničí (slovenském, polském, maďarském) aby jim, i sobě, pomohl. A ČOI-ka objeví v tomto medu nepovolené látky. Jaká to voda na mlýn dovozcům. Domnívám se, že vhodný bude systém pečetních pásek s identifikačními údaji, které se budou vydávat na základě smlouvy, ve které budou sankce za porušení normy a dalších standardů. Dále povinnost strpět odebrání vzorků a případných dalších kontrol včetně smluvních vymahatelných sankcí. Samozřejmě, že i jednotné sklenice, o kterých se mluví v iniciativě dvě jubileja, by věci prospěly. Měly by být v různých velikostech a pokud by se při uzavírání kontraktu tvrdě vyjednávalo, mohly by býti za lepší cenu než za jakou lze dnes nakoupit obyčejné sklenice v obchodech. Jejich hromadnou a přímou distribucí přes ZO by se mohly přiměřenou provizí naplnit účty ZO i prověřit akceschopnost funkcionářů.

Následující část >>

Poslední články

Značení matek

Rok 2018

Odběr novinek

Tagy

Inzerce

  


Včelařské noviny
internetový včelařský portál

ISSN 1214-5734

 

Kontakt: