Jak se utopit v medu

Českého medu je hojnost, ale v obchodě na něj narazíte těžko. Proč? Pohled do české medové branže je vzorovou kapitolou z učebnice o postkomunistické společnosti.

Obchodníci s medem nadávají na štědře dotovaný svaz včelařů a naopak. A navzájem si vytýkají monopolní chování. Mezitím se ale včelaři utopí v medu, protože ho obchodníkům nechtějí za nízko nastavené ceny prodávat. A zároveň jim vyčítají, že nakupují med v zahraničí. Včelí opylování mateřské krajiny přitom přijde náš stát a EU přinejmenším na sto miliónů ročně.

Mezi starým pánem, který pečuje o své včeličky kdesi na kraji zapomenutého lesa či louky, a situací na světovém trhu s medem je veliká mentální vzdálenost. Takový pán většinou včelaří dvě stě let starými metodami v desítky let starých úlech. Nezáleží mu na tom, jak se s tím nadře a kolik bude mít medu. Prodává med takzvaně ze dvora, čili ho rozdává rodině a známým, a když někdo přijde, natočí mu za pár korun do sklenice. Pán je organizován v Českém svazu včelařů, který už třicet let vede stejný tajemník, a čte časopis Včelařství. Až zemře, nebude mít úly komu předat. A okolní krajinu nebude mít kdo opylovat. Časopis Moderní včelař píše, že včelařství je nejzaostalejší chovný obor u nás. Průměrný věk včelařů je šedesát let při stále úctyhodném počtu pětapadesáti tisíc hlav. To je o třicet tisíc méně než v roce 1990 a dále jich ubývá. Chovat včely je časově náročná záliba a ekonomicky se to dnes v malém naprosto nevyplatí. Na druhou stranu stoupá počet mladších včelařů a vůbec těch, kteří se medu věnují ve větším měřítku. Takových je u nás dnes přes třiadvacet procent. Představme si tedy relativního mladíka, který se horoucně nadchl a chce včelařit naplno. Půjčit si, vybudovat včelí farmu s moderními nástavkovými úly a prodávat med. Má vůbec šanci na přežití? Je to blázen! říkají všichni obdivně. Výkupní cena medu letos klesla na částku kolem 28 korun za kilogram, což je jen o pár korun více než cena cukru, jímž včelař včelám odebraný med nahradí. O práci a dalších nákladech nemluvě. I když nějaké dotace tu jsou ...

Proč klesla cena?

"Časopis Včelařství udržuje české včelaře při vědomí, že jsou zdejšími obchodníky s medem příliš odíráni, přitom nebere v potaz světovou situaci na trhu s medem," kritizuje měsíčník svazu včelařů největší český obchodník s medem Milan Špaček. Není sám. A také není sám, kdo ve Včelařství nemůže inzerovat (ani výkup medu), protože obchoduje i se zahraničním medem a to české včelaře podle názoru ČSV ohrožuje. Každý má svou pravdu. "Včelařství opakovaně otiskuje informaci, že se český květový med vykupuje pouze za 30,- Kč a vyváží za 60,- Kč a že se tento med potom v Německu prodává za devět eur. To každého včelaře naštve, že jsme pěkní zloději." Realita je prý složitější. "Medu je světově ohromný přebytek, a tak jde cena zákonitě stále dolů." Podle pana Špačka není pravda, že největším zlem je dovoz levného medu z Číny do EU (něco přes tisíc tun ročně), ale fakt, že se dováží 45 tisíc tun argentinského medu, který se prodává za 30,- Kč za kilogram a jeho cena je každý měsíc nižší a nižší. Český med je kvalitní, ale o nic více než zahraniční medy, byť jen ty lepší. Cena českého medu klesla i proto, že ji v minulých letech udržovala svým výkupem nahoře Včela Předboj, bývalý socialistický monopolní výkupce a zpracovatel medu. Letos zkrachovala, přes podporu svazu, desetimiliónové půjčky od státu i vklady samotných včelařů. Ti jsou nyní vydáni napospas komerčním výkupcům. Co s tím vším medem mají dělat? Tajemník Českého svazu včelařů Miloslav Peroutka jim radí, aby nepřistupovali na nízké ceny a prodávali sami "ze dvora". Právě se vrátil z Dublinu z Apimondie, celosvětového sjezdu včelařů, kde prý slovo nadprodukce vůbec nepadlo. "O nadprodukci se nedá hovořit. O čem se velice mluvilo, to je celosvětová snaha, aby se zvýšila produkce afrických zemí. Aby se med podílel na řešení problémů hladu."

Bouře ve sklenici medu

Kupujte český med! Ale kde? Pouze u včelařů? Proč ho nemají obchody? "To se zeptejte obchodníků. My jsme občanské sdružení a sdružujeme včelaře. A za ně musíme kopat. My můžeme jako včelaři nabízet neanonymitu potraviny. I proto prosazujeme prodej medu ze dvora," odpovídá tajemník svazu včelařů Miloslav Peroutka. A nebylo by třeba více podpořit spíše obchod s českým medem než samotné včelaře? Jistěže ano. Ale Český svaz včelařů a SVOZM (Sdružení výrobců, obchodníků a zpracovatelů medu) táhnou za jeden provaz každý na opačnou stranu. SVOZM považuje svaz za dokonale organizovaný klub včelařských důchodců, jímž neefektivně protékají státní milióny. A personifikuje si organizaci sdružující devadesát osm procent zdejších včelařů do osoby tajemníka Peroutky, neboť ten ve své funkci setrvává již třicet let a zasekl se prý ve stereotypech minulého režimu. Zatímco SVOZM údajně vzniklo proto, aby se "s námi vůbec někdo bavil" (například ministerstvo zemědělství), ČSV už na něj stihl podat podnět antimonopolnímu úřadu! A SVOZM zase na ČSV trestní oznámení ve věci nevymáhání půjček od již soukromé Včely Předboj, kterou svaz údajně navíc prodal podezřele nevýhodně. A řadoví včelaři, členové svazu? Každý měsíc si přečtou v časopise Včelařství, že "svaz si rozvracet nedáme", nadávají na nízké ceny, prodávají med "ze dvora" a čím dál častěji i úly a včely. Bývaly doby! Včelařství bylo minulým režimem silně podporováno i z toho důvodu, že včelí vosk byl strategická surovina pro konzervaci zbrojařské techniky ve vojenském průmyslu. Úl stál i polovinu výrobní ceny, med se vykupoval dráž, než se dále prodával. Mnozí včelaři byli za komunismu bohatí, jezdili v mercedesech a do Jugoslávie, protože výnosně podnikali za podpory státu. "Takový včelař byl třeba přes noc hlídačem v kravíně, přes den si obhospodařil čtyři maringotky včel a vydělal si celkem osmdesát tisíc ročně, z toho v kravíně měl dvacet. Předsedové a tajemníci svazů rybářů, myslivců, zahrádkářů nebo včelařů - to byly většinou osoby dosazené režimem s velmi dobrými přáteli nahoře," říká pan Löffelmann, obchodník se včelařskými potřebami a produkty, jeden ze signatářů iniciativy Dvě jubilea. Koncem loňského roku se výzvou s tímto názvem pokusilo několik progresívněji smýšlejících lidí oslovit včelaře v tom smyslu, aby se rozhlédli kolem a přestali slepě podporovat konzervativní svaz. Vysloužili si přezdívku rozvraceči. Pod jejich peticí se zatím sešlo šest set jmen (včelařů je přes padesát tisíc). Došlo díky tomu konečně alespoň k jasné profilaci znepřátelených táborů? "Určitě. Také proto, že už neexistuje pouze časopis Včelařství, ale i internetová konference, internetové Včelařské noviny a Moderní včelař," říká šéfredaktor posledně jmenovaného periodika Vlastimil Protivínský, vystudovaný včelař, nyní katolický duchovní. "Ke včelařům se teď už dostávají i jiné informace než jen ty jednostranné svazové. Například krach Včely Předboj byl pro hodně včelařů velikým překvapením. Až tehdy si řekli: my platíme poctivě členské příspěvky a někdo tu vyhazuje desítky miliónů oknem. Jenže svaz na to zareagoval tím, že začal pořádat množství schůzí a aktivů, jak oni dodnes říkají, a tam se odsuzovali všichni takzvaní rozbíječi a rozvraceči a ti, kdo nedopřávají čas na klidnou práci včelařů. A podařilo se jim odvést pozornost od toho zásadního: Kde jsou ty desítky miliónů, jež se investovaly do Včely Předboj? V tomto směru bylo vedení svazu úspěšné a těch lidí, kteří se nenechali opít rohlíkem, odhaduji tak na dvacet procent. Ti ostatní buď současnému vedení věří, nebo je to vůbec nezajímá."

Opylení jako politikum

Jestliže stát ročně nasype do včelařství kolem 110 miliónů ročně a příležitostně ještě další desítky miliónů, nedělá to kvůli pochutině s léčebnými účinky, které se u nás spotřebuje méně, než se vyrobí. Podle statistik Češi totiž medu neholdují, máme spotřebu šedesát deka na osobu, což je dvakrát méně než Rakušané nebo Švýcaři. Bohužel. "Je to dáno tradicí, u nás je med prezentován spíše jako lék, zatímco v západních zemích je chápán jako potravina," říká tajemník Peroutka. Dotace mají zajistit opylení krajiny. Každý český včelař dostává ročně asi 150,- Kč na včelstvo, kterých je u nás 550 tisíc. Celkem to dělá přes osmdesát miliónů korun. Další desítky miliónů korun jdou na tzv. osvětovou činnost, léčení včelstev a chov včelích matek. Je to nutné, anebo jde o sponzoring tradiční vesnické hobby? Je těch půl miliónu včelstev objektivně málo, nebo to stačí? Ministerstvo zemědělství tvrdí, že minimální počet včelstev je u nás na hranici 700 000. Přitom průměr posledních let je pouze zhruba 500 000-550 tisíc včelstev. Je-li sedm set tisíc minimum, hrozí snad naší pestře rozkvetlé krajině z nedostatku včel ekologická katastrofa? Ne! Ten údaj pochází z doby socialistického zemědělství. Pan Löffelmann, který se se svazem ve zlém rozešel a založil si konkurenční prodejnu, nabízí srovnání: "Naše země je například osmkrát převčelenější než Německo. Německo má osmdesát miliónů obyvatel, sto tisíc včelařů a milión včelstev. A to se v průměru blíží i Francii nebo Itálii. My máme na deset miliónů obyvatel padesát tisíc včelařů a půl miliónu včelstev." "Takže těch 700 tisíc, to je optimální číslo pro maximální výnosy?" ptám se tajemníka Peroutky. "Slovo maximální je zavádějící. Zvyšuje to výnosy o dvacet třicet procent. Když se sníží počet včelstev na polovinu, neznamená to, že nebudou jablka nebo že dojde ke katastrofě. Jablek bude méně. Budeme mít špatně opylené okurky, zahnuté jak turecké šavle. Ono to závisí i na počasí nebo jak se se včelami pohybuje. S polovinou včelstev byste uspěla, pokud byste je přemisťovala od řepky do sadu, pak na slunečnici, která kvete v červenci, a na semenářský jetel, který kvete v srpnu. Ale u nás je kočování na úbytě, protože včelaři stárnou a za přísun včelstev a opylení se neplatí." "Neplatí? To znamená, že zemědělci o opylení nemají zájem?" Pan tajemník se hořce směje: "No nemají. To v Kalifornii se tím včelaři živí."

Podpora čeho?

Lubomír Češka, majitel jedné z největších zpracovatelských farem u nás, tvrdí v textu pro internetové Včelařské noviny, že svaz zvolil po revoluci špatnou strategii - plošné dotace roztříštěné mezi příliš mnoho lidí. Na druhé straně větší včelařské farmy nevznikají, takže "dochází k situaci, že desetitisíce drobných včelařů nedosáhnou na smysluplné dotace z EU, jako je tomu zcela běžné u již vzniklých zemědělských farem v ČR a celé unii". Letos jsou prý dotační pravidla opět nastavena tak, že povedou pouze k dalšímu plýtvání (například opakující se a nic neřešící školení ve včelařském učilišti v Nasavrkách). Má otázka, jak se dostane český med do českých obchodů, stále trvá. Pan Češka píše: "Propagace prodeje tzv. ze dvora mi připadá jako krok do středověku, který nutí včelaře, aby svůj produkt prodávali téměř pokoutně, a tento prodej by neměl být v žádném případě prosazován jako obchodně nejdůležitější." Ale snad se něco přece jen mění. Například Delvita prodává horský, lesní či květový med, který na první pohled vypadá česky, avšak není tomu tak. Jde o směs různorodých dovozových medů od největšího českého dodavatele, pana Straky z Plzně. Jeho kvalita je jednoznačně nižší než med od jednotlivých českých včelařů, ale to obchodní řetězce nezajímá. Ty zajímá pouze cena. Nicméně pan Straka v poslední době do supermarketů dodává i novou edici Český mistr včelař, kde je garantováno, že jde o med od českých včelařů, jejichž seznam je na Internetu. Ministerstvo zemědělství počínaje letošním rokem slibuje od EU další desítky milionů, které lze ovšem čerpat jen přes nebjektivně vedený svaz. I Miloslav Peroutka má páku na propagaci českého medu připravenu: "Dali jsme požadavek na změnu normy EU, aby se na medu uvádělo zcela konkrétně, ze kterého státu pochází a kolik je ho tam procent. Letos zařadila EU med mezi výrobky, jejichž spotřeba se má podporovat. ČSV se k tomuto grantu přihlásil s tím, že dáme každý rok milión korun. Oslovíme například maminky, jež nakupují med pro své děti."

Přes kopírák

Kapitola z učebnice o postkomunistické společnosti končí. Následující slova pana Češky by se pak dala vztáhnout na mnoho jiných zdejších výrobně-obchodních odvětví, jen je propsat přes kopírák: "Pokud se podíváme na zásobování medem v síti obchodů v ČR, zaznamenáme, že čeští dodavatelé českého medu jsou na dramatickém ústupu a firmy, které se zaměřily na levný dovozový med, tyto sítě ovládají stále více. Na český trh pronikají, a to velmi razantně, i zahraniční firmy. V tržním hospodářství bez velmi úzké spolupráce domácích producentů, zpracovatelů a orgánů státní správy dojde pravděpodobně k tomu, že toto odvětví bude jen velmi těžce přežívat."

Petra Konrádová, Reflex

Článek je převzatý z Reflexu.

Poslední články

Značení matek

Rok 2018

Odběr novinek

Tagy

Inzerce

  


Včelařské noviny
internetový včelařský portál

ISSN 1214-5734

 

Kontakt: