Jak vzniká med? I. část

Mnozí včelaři se domnívají, a píše se to i v literatuře, že včela, která přináší náklad nektaru, složí ho rovnou do buňky. Již Gallup (1868) však uvádí, že včely, jež med sbírají na květech, nejsou ty, jež ho ukládají do buněk.

Přínos nektaru létavkami

Tato skutečnost byla později potvrzena Doolitlem (1898) a Lathamem (1907), avšak chybný předpoklad, že med ukládají létavký, se v literatuře stále dokola opakuje. Root (1925) záměrně pozoroval mnoho stovek včel vracejících se s nákladem, ale neviděl ani jednou, že by ukládaly nektar do buněk. Během vydatné snůšky lze ovšem vidět mnoho včel, jak nektar do buněk ukládají, avšak údajně to nejsou létavky, nýbrž včely úlové, které ještě pro práce v poli nedozrály.

Podle těchto pozorování přiletí létavka s nákladem a pokud je zdroj snůšky v úlu již všeobecně znám, chodí po plástu, dokud nenajde vhodnou úlovou včelu. Té pak část nektaru předá. Příležitostně odevzdá jediné včele všechen nektar, ale většinou se o něj podělí se třemi nebo více včelami. Nebylo prokázáno, proč je tomu tak. Dá se však předpokládat, že úlové včely mají již med od jiných létavek.

Jestliže létavka našla zdroj nový nebo vydatnější, začne napřed kruhovým nebo natřásavým tancem verbovat létavky jiné. Ty pak většinou odletí ještě dříve, než tanec skončí. Nenásledují tedy verbující včelu k novému zdroji, jak se běžně předpokládá (i když i to jsem viděl - pozn. aut.). Během nepravidelných krátkých přestávek dává tancující včela ochutnat včelám úlovým část nektaru, konečně však najde jednu, které předá většinovou porci. Při kontaktu létavka vytlačí kapičku mezi pootevřená kusadla a zčásti vysunuté ústní ústrojí, jehož konec je ohnut zpět k hrdlu. Není-li úlová včela plná, natáhne jazýček a začne odebírat nabídnutý nektar, tak jak to znázorňuje obrázek. Při tomto procesu zůstávají včely v trvalém vzájemném kontaktu jemnými doteky kmitajících tykadel.

Když létavka náklad odevzdala, je připravena odletět. Většinou si však ještě předem vezme trošku medu od jiné úlové včely nebo ze zásob. (To je významné pro ekonomiku letu! Mnoho řídkého nektaru tam létavka přinesla a trochu hustšího medu si bere pro nový let za snůškou! ­ pozn. aut.) Před odletem si předníma nohama očistí jazýček, tykadla a prohrábne oči. Pak se spěšně vydá na cestu.

Létavka (nahoře) předává nektar úlové včele (dole).

V roce 1922 publikoval Root údaje ukazující, že létavky potřebují na předání potravy sotva deset minut. Při optimálních snůškových podmínkách pobývaly v úlu nejčastěji jen čtyři minuty. Za jiných okolností však byly zjištěny i intervaly kolem jedné hodiny, avšak to jen výjimečně.

Uvedená pozorování nejen poodhrnula závoj nad tajemným životem včel při snůšce, ale jsou i vysvětlením známé zkušenosti praktických včelařů, že snůšku nevyhrává první bitva, tedy množstvi létavek, ale zálohy, což jsou masy mladých včellíhnoucích se v čase hlavní snůšky v úlu (Kučera, 1980, osobní sdělení).

Poslední články

Značení matek

Rok 2018

Odběr novinek

Tagy

Inzerce

  


Včelařské noviny
internetový včelařský portál

ISSN 1214-5734

 

Kontakt: