Neúnavný šiřitel nástavkového včelaření - Jindřich Boháč

Jeden z nejznámějších včelařů v Česku, přispěvovatel do časopisu Včelařství již více než stovkou článků. Řadu z nich otiskly také včelařské časopisy na Slovensku, v Německu, Polsku, Rakousku a ve Švýcarsku. Dlouhá léta pracoval ve východočeském krajském výboru Českého svazu včelařů jako referent pro racionalizaci. Od roku 1983 pravidelně přednáší na konferencích zlepšovatelů a vynálezců ve včelařství. V rámci zájezdů jej navštěvují včelaři z celé republiky.

Předseda Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ, člen ÚV ČSV, člen redakční rady časopisu Včelařství, jednatel  OV ČSV Semily a neúnavný šiřitel myšlenek nástavkového včelaření a možnosti sjednocení úlových soustav JINDŘICH BOHÁČ, vlastním povoláním technolog speciálních technologií, míval jako malý kluk až dvacet vlastnoručně vyrobených úlků se čmeláky. V patnácti letech začal létat na větroních a vydržel u toho sedmnáct roků. Jak sám říká, od čmeláků a letadel to už prý byl jen krůček ke včelám. Ty si pořídil v roce 1968.

***

Většina včelařů vás zná především jako neúnavného propagátora jednoduchých úlů a jednoduchého včelaření. Jak jste se k těmto myšlenkám vůbec dostal?

O včelím obydlí jsem se chtěl dozvědět co nejvíce a tak jsem četl každé publikované pojednání na toto téma. Od roku 1966 jsem sledoval i články přítele Valenty z Bratislavy. Silně mě ovlivnil také německý překlad americké knihy Úl a včela. Vedle svých prvních zkušeností jsem pak čerpal jak z Farrara a Bretschka, tak i od dnešního “včelího papeže” - Pfefferleho. Později jsem četl zejména německy psané včelařské časopisy. Ty zveřejňovaly výsledky výzkumů technologie  včelařských ústavů v Liebefeldu, Erlangenu a Hohenheimu. Tato pracoviště ověřovala v praxi řadu zásad pro nástavkové včelaření s kraňskou včelou.

Vydal jste se málo známou cestou neuteplených - a dokonce nízkých - dřevěných nástavků. Jakou konkrétní podobu měly ty vaše?

V roce 1973 vznikl plánek jednoduchého úlu s očky v nástavcích a vysokým dnem na rámkovou míru 390 x 170 milimetrů. Lze říci, že to byl první česky upravený Langstrothův úl v České republice. Tenkrát jsem si musel všechno vyrobit sám. Návod ke stavbě vyšel v roce 1976 ve Včelařství společně s mými prvními články o nástavkovém včelaření. V tomto úlu začali včelařit také inženýři Květoslav Čermák a Břetislav Pravda. Ti společně s docentem Vladimírem Ptáčkem a dalšími včelaři přivedli na svět pokrokový úl Optimal. Je to vlastně také národní úprava úlu Langstroth. V té době jsme však ještě nemohli ani snít o kompatibilitě evropských úlů.

Jak se vám dařilo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století propagovat americký úl v tehdy komunisty ovládaném Československu?

Otevřeně psát o včelařských zkušenostech na Západě nebylo možné. A to i přesto, že tehdejší Sovětský svaz kopíroval americké metody včelaření a délku rámku převzal z Francie. Proto se také příliš nedařilo včelařům vysvětlit, že nejde jen o výměnu úlů, ale o změnu celé technologie. Dostal jsem od včelařů již stovky dopisů. Mnozí dlouho nechápali, že mi nejde o bezúčelné nabourávání jejich představ, ale o budoucnost včelařství u nás i v Evropě. Dnes je možné problematiku nástavkového včelaření osvětlit mnohem lépe, a proto stále více včelařů sahá po jednoduchých nástavkových úlech.

Právě volbu vhodné technologie považujete za klíč k úspěšnému včelaření. Někteří chovatelé vám však vytýkají, že ta vámi propagovaná technologie je vhodná spíše pro velkochovy.

To je omyl. Většina včelařů ve světě má převážně jen dva úlové systémy - Langstroth a Dadant, přičemž i systém Dadant vychází z Langstrothova principu. Tyto úly a provozní technologie jsou stejné jak pro včelaře z povolání, tak i pro drobné včelaře.

Od roku 1997 jste členem mezinárodní společnosti nástavkových včelařů a od r. 2000 také předsedou její české odnože. V čem spočívá její smysl?

Smysl její činnosti vychází ze zjištění, že Evropská unie eviduje asi sto různých rámkových měr a úlových systémů. Takové úly a rámky se vyrábějí truhlářským způsobem a jsou tudíž drahé. Proto existuje snaha tyto systémy a rámkové míry co nejvíce sjednotit, aby byly levné a jednoduché a bylo možné je vyrábět jak malosériově podomácku, tak i velkosériově v továrnách. Je to cesta dlouhá, ale reálná. Díky současnému výzkumu včelařské technologie ve světě i v našem  Výzkumném ústavu včelařském v Dole, zejména pak na jeho pracovišti v Zubří, postupně zanikají středoevropské představy o úlové otázce. Sjednocením výroby včelařských provozních prostředků lze předpokládat snížení nákladů ve včelařství až o třicet procent. Tuto myšlenku už podporují zástupci včelařů a výrobců z deseti evropských států. Stejnou snahu vyvíjí v Evropské unii i Asociace včelařů z povolání. Naděje, o níž hovořím, se může uskutečnit jen ve sjednocené Evropě. To proto, že národní sjednocení pro velkovýrobu nestačí. Nikdo nám však velikost rámkové míry nebude diktovat. Chovatelé sami by měli pochopit přednosti sjednocení. Kdo je se svým tradičním včelařením spokojen, ať si tak včelaří dál. Budoucnost a pokračování včelařství však spočívá v mladých a nových, tedy začínajících včelařích. Toho si je vědoma i Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ.

Rozmlouval: Mgr. Vlastimil PROTIVÍNSKÝ


(Autor je spolupracovníkem redakce.)

Poslední články

Značení matek

Rok 2020

Odběr novinek

Tagy

Inzerce

  


Včelařské noviny
internetový včelařský portál

ISSN 1214-5734

 

Kontakt: