Včelař na dálnici D1 - Josef Janoušek

Šéf pokusného včelínu Výzkumného ústavu včelařského a Oblastní plemenářské stanice Kývalka dostal první včelstvo ve svých třinácti létech.

V sedmnácti nastoupil do nasavrckého učiliště. Jako proškolený včelmistr začal pracovat u státních lesů a již po dvou létech přichází na pokusný včelín Kývalka. Ročně jeho rukama projde až dva tisíce matečníků a dvě stě inseminovaných matek. Má kočovný vůz a v něm svých dvanáct včelstev. Na stránkách Včelařství dal vzniknout rubrice Kalendárium. Ve vstupu naší země do Evropské unie vidí velkou naději pro české a moravské včelařství.

Fotografii budovy pokusného včelína najdeme v mnoha starých včelařských publikacích. Málokdo však ví, že místem, kde včelín před třiceti roky stával, dnes jezdí stovky aut. V sedmdesátých létech tu vyrostla dálnice Praha - Brno a kvůli ní se včelín musel přestěhovat o padesát metrů výše - nad dálnici.

***

Jaké jsou to pocity, když se včelař dozví, že místo jeho včelnice bude dálnice?

Radost jsme z toho tenkrát samozřejmě neměli. Na stěhování navíc bylo velmi málo času. Několik desítek metrů od včelína stavitelé bagrovali zeminu pro dálniční náspy. To vznikající místo se nám líbilo a tak jsme včelín přestěhovali sem. Vysázená zeleň velmi rychle zakryla stopy po zásahu člověka do této krajiny.

Začal jste včelařit již v dětství. Vzpomínáte si, kolik vám tehdy bylo let?

To mi bylo asi třináct let. Tatínek, jenž včelařil, mi nechal jeden úl Budečák, o který jsem se staral.

Od té doby jste toho nikdy nechtěl nechat?

Snažil jsem se vydržet. Pocit, že mám své vlastní včelstvo, byl pro mne velmi krásný a motivující. Proto si myslím, že i dnes je důležité dát dětem na opatrování konkrétní včelstvo, o které se musí starat.

Jaké první úkoly jste měl splnit po nástupu na Kývalku?

Na Kývalce bylo osmdesát včelstev a jako detašované pracoviště Výzkumného ústavu včelařského jsme měli ověřovat dílčí výzkumné úkoly. Hlavním úkolem stanice byla vždy plemenářská práce. Kromě jiného jsem u inseminace včelích matek řešil problém narkóz oxidem uhličitým. Objevily se totiž názory, že tyto narkózy zkracují věk matek. Zkoušeli jsme tedy narkózy zkracovat na minimum a matky se bez problémů rozkladly. Vliv na životnost matek se však neprokázal. Je však zajímavé, že v přírodě nedoprovází přirozené páření žádná narkóza a matky se přesto rozkladou. To pro nás zůstává velkou záhadou.

Myslíte si, že nad Českou republikou by měly poletovat výhradně kraňské včely, anebo je tu otevřen prostor i pro jiná plemena?

Jednoznačně musím říci, že je nutné podržet kraňské plemeno, i když je třeba neustále provádět jeho další šlechtění. Zejména v souvislosti s uvažovaným vstupem do Evropské unie nesmíme připustit, aby se sem dovážela jiná plemena.

Jakou konkrétní linii chováte tady na Kývalce?

Již od roku 1978 tady rozchováváme materiál od rakouského chovatele Singera. Je to kraňka Troiseck, ale pan Singer si ji označil samostatně jako Carnica Singer. To proto, že nemá důvěru k plemennému materiálu rozchovávanému jinde v Rakousku. Říká, že v ostatních chovech už linie Troiseck nemusí být čistá. Zkoušeli jsme také kmen Sklenar, ale zdálo se nám, že pro naše podmínky nebyla zcela vhodná. Pochází totiž z poněkud teplejší oblasti. Rovněž čisticí pud byl u linie Singer lepší.

Jak se kvalita této linie projevuje například na rojení?

Roje nemáme. Občas, je-li takzvaně "rojový rok", se několik včelstev vyrojí. Jinak jsou ovšem roje vzácností.

Matky odchované v Oblastní plemenářské stanici Kývalka bychom našli snad v každé základní organizaci po celé Moravě. Kolik jich tu ročně přivedete na svět?

Je to asi dvě stě inseminovaných matek a přibližně stejný počet matek přirozeně spářených. Naše stanice se však zaměřuje zejména na produkci otevřených matečníků. Těch se každý rok prodá až půldruhého tisíce.

Jak často bychom měli matky vyměňovat? Jako chovatel jistě řeknete, že co nejčastěji, že?

V každém případě po dvou létech. Nemá smysl nechávat matky do třetího roku s výjimkou těch, které prokázaly mimořádně dobré vlastnosti a hodí se pro další rozchov.

Včelín z Kývalky znají včelaři z nejrůznějších fotografií. Nápadné jsou otvory pro typická česna moravského univerzálu. V jakých úlech se zde včelaří nyní?

Několik posledních včelstev máme ještě v těchto univerzálech, ale postupně je překládáme do nástavkových úlů. Myslím si, že budoucnost mají pouze nástavkové úly. Zkoušeli jsme také tenkostěnné a hobrové nástavky a pozorovali, zda budou mít rozdílný vliv na život včelstva. Žádné větší rozdíly jsme však neobjevili. Neprokázala se ani vyšší spotřeba zásob v neuteplených úlech.

Budoucnost včelařství do značné míry závisí na tom, jak moc si společnost oblíbí používání včelích produktů. Jak chutnají vaší rodině? Jak na ně upozorňujete své okolí?

Moje rodina konzumuje med běžně. Děti jej dostávaly od útlého věku. Nejvíce máme rádi řepkový a akátový med. Na dezinfekci ústní dutiny a k léčbě případných zánětů nebo poranění se nám osvědčila propolisová tinktura. S propagací včelích produktů velké zkušenosti nemám. V Rakousku jsem však viděl některé zajímavé nápady a několik námětů jsem předal našemu svazu.

Co konkrétně jste navrhoval?

Například leták na propagaci pastovaného medu a leták o složení medu. Sám jsem je přeložil. Dodal jsem i původní obrázek. Na něm je světlý med, jak se právě pohodlně maže na krajíc chleba. Letáku dominovala informace o tom, že tento med nestéká a že je hlavně bílé barvy. To, co svaz nakonec vydal, nebylo moc vydařené. Na leták o světlém pastovaném medu se dostal obrázek se sklenicí tmavého medu. Včelaři budou zákazníkům asi těžko vysvětlovat, že jejich pastovaný med je světlý. Tím, co svaz udělal, jsem velmi zklamán. Přitom mezi včelaři sílí hlasy, že Český svaz včelařů by měl takové, ovšem zdařilé propagační materiály vydávat ve velkém a včelaři by si je v prodejnách včelařských potřeb kupovali. Přesně tak to funguje v Rakousku a myslím si, že i ve většině jiných zemí. Vydat kvalitní propagační leták je pro jednotlivce nebo malou skupinu lidí velmi nákladné. Ten rakouský, vydávaný pro celou zemi, stojí jen pár grošů a pro každého včelaře je tedy cenově dostupný. Doporučuji tedy, aby náš svaz nechal natisknout takové materiály. Ptal jsem se řady včelařů, zda by si je koupili. Téměř každý měl o ně zájem a byl ochotný za ně zaplatit.

Často hovoříte ještě o dalších zajímavých nápadech na propagaci medu...

Včelaři v Rakousku mnoho medu rozdají, například do škol. Používají k tomu velmi malé sklenice s minimálním obsahem. Je tam ale uvedeno jejich jméno a kontakt na ně a každý má možnost ochutnat, jaký med a u kterého včelaře je možno zakoupit. Rakouský svaz včelařů nechává také vyrábět reklamní tabule. Včelař si je může zakoupit a umístit k cestě před dům. Každý, kdo projíždí nebo prochází kolem, ihned ví, že v tomto domě bydlí včelař a může si zde koupit med.

V čem vy osobně vidíte hlavní smysl včelařských spolků?

Je to určitě zejména v osvětové práci, ve vytváření prostoru pro sdílení zkušeností. Když pročítám historii včelařských spolků na Rosicku, žasnu, jak krásné vztahy byly dříve mezi včelaři. Význam spolků je určitě i ve zmíněné pomoci při propagaci včelích produktů a včelařství jako takového.

Jak toto poslání naplňuje současný Český svaz včelařů?

Toho, co by se mělo zlepšit, je celá řada. V některých základních organizacích upadá právě ona osvětová práce. Členská základna je přestárlá. Pro četnost vyžadovaných administrativních úkonů je v některých organizacích problém najít potřebné funkcionáře. Jak jsem se o tom už zmínil, svaz by měl vydávat propagační tiskoviny, které by svým členům prodával. To, co se v poslední době výrazně zlepšilo, je úroveň časopisu Včelařství.

Zmínil jste vysoký průměrný věk včelařů. Máte nějaké osobní zkušenosti se získáváním mladých lidí pro včelařství?

Deset let jsem vedl včelařský kroužek v Rosicích. Bylo v něm deset žáků, pouze jeden z nich se stal včelařem. Doufám, že ostatní členové se zapojí někdy později. Je dobré pořádat různé besedy a přednášky v základních školách, pozvat žáky k návštěvě včelínu a podobně.

Naše země vstoupila do Evropské unie. Budou mít z toho naše včelky radost?

Vstupem do EU vidím budoucnost našeho včelařství optimisticky. Ve většině současných zemí Unie je nedostatek medu. Musí se tam dovážet. Naše členství se tedy může kladně projevit na odbytu včelích produktů včetně zvýšení jejich výkupních cen. Pokud jde o zdravotní stav, máme lepší výchozí pozici a bude záležet jen na nás, zda si tuto úroveň udržíme.

Rozmlouval: Mgr. Vlastimil PROTIVÍNSKÝ, 2002

Poslední články

Značení matek

Rok 2020

Odběr novinek

Tagy

Inzerce

  


Včelařské noviny
internetový včelařský portál

ISSN 1214-5734

 

Kontakt: