Pracovní metóda

Přinášíme vám povídku otištěnou v časopise Včela Moravská ročník 71. (1937) číslo 2., v rubrice Besídka. Pokud dojdete k názoru, že je psána cizím jazykem, tak nebudete daleko od pravdy. Domnívám se, že autor povídky pochází z rovinaté země uprostřed Moravy která se nazývá Haná.

?Každé je jináč hlópé?, řikávaji staři ledi, ?a každá doba nese s sebó také nejakó hlóposť.? Tak je to v ževotě a tak je to e ve škole. V dnešni moderni době vemeslele si páni na sekyrovani rechtoru a školnich děti globani a dovijaky novote a metóde, dle keréch se mosijó všeci řidit, protože škola bez metód za nic nestoji.

Névic je včel v módě čteni letániji (řikaji temo sborová recitace) a pak pracovni metóda. To je teda tak, abe kluci všecko, vo čem se ve škole očijo, také svéma zamazanéma prackama vepracovale a propracovale, prošmátrale a ve prubilovale.

A v této bláznivé době chetla taková pracovní metóda take učitelskyho Háčka, jináč tak dosti rozomnyho člověka a zažranyho včelaře. Belo to tak vluni na začátko června. Kluci se ve škole očele vo včelách a omě1e jož všecko, jak dež bičem práská; že včele maji hlavo, trup a zadeček, tře páre nožeček (pabók že ma štere), pak že maji dvě páre blanitéch křidel, že só včele dělnice, trobci a matke (královne se jož včel v republice neřiká), že si dělaji v hólech pláste, že krmijó červe takovó kašečkó z medu a pylo atd. Šlo to, jak dež namasti, ale nebelo to pořáď ještě to pravy, scbázel temo jakése punc. Zkrátka nebela to ještě pracovni metóda. A tak, abe to belo všecko komplet, vehlásel pan učitelské jednó ráno: ?Tak chlapci, vodpoledne se pudem očet k nám do včelénka!? Následovalo ponaočeni, jak se všeci maji o včelénka chovat, že nesmijó rámuset a nečém tlóct, abe se včele nepobláznile a debe na nekeryho včela dorážela, že se nesmi vohánět - a ještě moc jinéch dobréch rad. Na konec že každé dostane bléznót medo.

Pane, to belo neco pro kluke! Bléznót medo! To bode lepši než vebirat čmeláke a žvékat jejich buňke e s červama. Nemohle se vodpoledne ani dočkat. Vodpoledne si pan učitelské chlapce pěkně seřadil a šlo se. Kluci se tahle do vče1énka jako doši, žádné ani muk! Měle přec jenom trocho strach z tech žihadel. Do včelénka se jich dostalo jenom vosom nebo deset, vostatni mosele čekat zatim venko.

?Tak hleďte, chlapci!? začal pan učitelské svuj véklad, dež votevřcl první hól. ?Toto je letošni roj. Osadil sem ho před třema nedělema. Vidite, co si jož včele postavile dila?? Kluci se strkale jeden přes drohyho, ale pro samy hlavo tech přednich neviděle nic. A véklad pokračoval a nebral konce. Eno, představte si takovyho večelaře, dež se jednó dostane k slovo a nekdo ho poslóchá! Jenom že klukum jož to povidani belo trocho dlóhy a začale se na svó pěst vohližet po nejaké pracovni metódě. Vincek Maňku strčel všeckéch pět do hrnička se stromovém karbolinem a dával blézat ?med? take vostatnim klukum. Div, že se z teho nestrhla pračka! Janek Novotnéch se zas nejak dostal před včelének, vzal količek a začal nim šmárat v česně: ?Včelečke, včelečke, déte medo!? Ale včelečke nechtle jakse rozomět a postile se do milyho Janka. ;Janek, rázem zapomněl na dobry vechováni a vohnal se tak trocho čepicó. Ale dež ho keráse džigla, ztratil rozvaho a začal se vohánět vic a na konec svlik e kabát a mlátil po včelách hlava nehlava. A jož belo zle! Včele jako na povel všecke hrrr na kluke! A kluci, rozami se samo sebó, dalo se do skoko. Křečele, řvale, voháněle se, válele se po zemi, skákale přes záhonke, přes plot a kde se dalo. Než se pan učitelské nadál, bole v pracho! Belo po hodině a po pracovni metódě.


Náhodó se nic horšiho nestalo, leda to, že kluci měle na druhé deň trocho votekly papule a sem tam nejaky te gatě roztrženy. Ale pan učitelské měl roztlapané salát a rozlámany ružečke! Vod té dobe oči, jak mo zobák narost a oči dobře. Globani, novy metóde .a jiny dovijaky pšišerstva posilá ke všeckém čertum.

Převzato z časopisu Včela Moravská, autor: Ščór.