Vojíni s jedovatou dýkou

Do jaké míry se povídka Josefa Křemena "Vojíni s jedovatou dýkou" uveřejněná v jeho knize "Ze života včel a včelařů", vydané v roce 1914, zakládá na skutečných událostech, můžeme asi již dnes jen spekulovat. Každopádně stále zůstává neměnnou skutečností, že i ten nejotrlejší voják vezme raději nohy na ramena před rojem malých ale odhodlaných bojovnic s "jedovatou dýkou".

Že jsou včely statečné rekyně, jež mají při sobě nebezpečnou zbraň proti různým vetřelcům, kteří by chtěli porušiti jejich rodinný klid a mír, jest všeobecně známo. Je to jedem naplněná dýka, kterou mají pečlivě ukrytou ve zvláštní pochvě. Ani se nenaděješ, vytrhne dělnice svou zbraň a vrazí ji do těla tvého. Zároveň vpustí jed do rány, který menší zvířata je s to i usmrtiti. Člověku způsobí toliko palčivou ránu. Jé-li však včeliček mnoho a jsou-li rozrušené, mohou i větší zvířata usmrtiti. Proto se nedivme, že netouží nikdo po tom, aby se s rozhněvanými včelami setkal, a že často i otužilí vojíni, kteří se vrhají zmužile v bitevní vřavu, a smělí loupežníci dali se před nimi na útěk. Uvádím tuto několik takových případův:

V třetí mithridatské válce obléhal Lukullus město Themiskru a byl přinucen včelami k ústupu.

D. Rocca vypravuje, že několik plavců řeckých napadlo silně obsazený turecký koráb, do něhož vhodili několik úlů se včelami, které se vrhly na Turky a dopomohli Řekům k vítězství. Také surové vojsko janičarské sultána Amurata bylo v Albele zahnáno z prolomených již hradeb včelami.

Starodávná pověst vypravuje, jak byl r. 1443 Stolní Bělehrad v Uhrách zachráněn před divokými hordami tureckými, vedenými Muradem.

Starci, ženy a děti uchýlili se ze strachu do kostela, kde prosili o pomoc a ochranu boží. Měšťané s posádkou na rychlo opravovali hradby. Když však se objevily v dáli turecké prapory, zmalomyslněli tak, že se chtěli dáti na milost a nemilost sultánovi. Tu objevil se v předních řadách Štěpán Fehér, který povzbuzoval obránce dojemnými slovy k odporu. "Raději smrt než porobu!" zvolal. "Bůh nám pošle. množství pomocníků, kteří nám pomohou v obranč."

Udivení obráncové teprve později se dověděli, které pomocníky myslí, když se svými soudruhy za soumraku přinášel na hradby koše se včelami.

Druhého dne nastal krutý boj. Obhájcové měli pernou práci s nepřítelem. Byloť dvacet fanatických Turků proti jednomu. Již ochabovali a zdálo. se, že podlehnou, když Fehér dal znamení, aby košnice (slaměný úl) hodili na hlavy nepřátel.

Včely dopadnuvše na zem rozzuřily se tak, že bodaly jako vzteklé nejen Turky, ale i jejich koně, kteří se plašili a takový nastal zmatek, že nepřítel volil raději ustoupiti. Od té doby chovali tamní občané velikou úctu ke včelám a každoročně velké voskovice z čistého včelího vosku obětovali na památku do svého krásného chrámu Páně.

V třicetileté válce byl švédský vůdce Reichvald zahnán od města Vissingen v Němcích včelami. Na památku toho konají tamní občané každoročně průvod z města k Mariánské kapli.

V Turecku utekl loupežník do domu a ohrožoval střelbou každého, kdo se chtěl přiblížiti. I napadlo lidi, aby do oné místnosti, kde se zdržoval, hodili včely. Ty ho bodaly, a proto vyskočil, načež byl jat.

Za války francouzsko-pruské chtělo několik pruských vojáků u Bomovi vyloupiti několik úlů a uráželi z té příčiny šavlemi medníky. Ale včely se vyřítily a osm jich k smrti ubodaly; ostatní se pak musili léčiti. Když vedlo Rakousko r. 1866 s Prusy válku, stal se tento případ, který je zaznamenán v německých vojenských spisech. Fysilírský prapor třetího gardového pluku vytrhl ze vsi Studence, která byla slabě obsazena a zapálena. Střelba a válečný lomoz pobouřily včely, jež se vrhly na Prusy, kteří postupovali zmužile proti Rakušanům, tak, že se musili zachrániti útěkem.

Něco podobného stalo se v rozhodné bitvě dne 3. července. První prapor pěšího dolnoslezského pluku dobyl před druhou hodinou odpolední Račic. Oddíly obou jeho divisí podnikly útok na Sendražice, na jejichž výšinách rozestaveno bylo naše dělostřelectvo. Ve vsi utkali se Prušáci s Rakušany. Granáty rozbíjely v Sendražicích úle. Včely strašně rozvzteklené vrhly se na pruské vetřelce, kteří měli co dělati, aby se jim ubránili. Také v Opatovicích utekli Prusové od včelína faráře Hanáka.

Slavný generál anglický Robert vypravuje o svém pobytu v Indii toto: Byl jsem v táboře, když najednou zalehne k mým uším lomoz. Vojáci ujížděli ve zmatku, aniž bych byl viděl nepřítele a slyšel střelbu. Sednu na koně a jedu tam, abych zvěděl, co se stalo. Důstojník vrazil kopím do včelího hnízda a včely se rozzuřily tak, že celý pluk rozprášily. Nejvíce pobodaly skotské horaly, kteří nosili krátké kalhoty a měli holá kolena.