Lid to tak chtěl

Sjezd ČSV skončil. S jakým výsledkem, to napovídá už toto dokonalé informační vakuum kolem nejdůležitější události v životě svazu odehrávající se jen jednou za pět let.

Zvítězily myšlenky, které s včasným, úplným a objektivním informováním moc nepočítají. A proč taky? Tento sjezd jasně ukázal to, co šéf svazového sekretariátu Peroutka a jeho lidé dávno dobře věděli a na co se mohli plně spolehnout: naprostá většina členů našeho svazu nestojí o široké spektrum informací z různých stran. Nestojí o účinnou kontrolu hospodaření. Tento pasívní dav je dokonce ochoten zamhouřit oko i nad tím, že si vedení ČSV dělá s jejich příspěvky a státními dotacemi co chce, bez možnosti jakékoli kontroly.

Dokud poskytnutá dotace bude vyšší než jejich členský příspěvek, nebudou mít vůbec žádnou potřebu něco měnit, ani podpořit ty, kdo by byli ochotni bít se místo nich.

Právě tato pasivita a lhostejnost členů byla pro Dr. Peroutku a Mgr. Sojku největší zbraní. Určitě mnohem silnější, než cílená propaganda ve Včelařství, za niž by se nemuselo stydět ani předlistopadové politbyro ÚV KSČ.

V tomto směru tedy uznávám svoji porážku a prohru, neboť jsem byl přesvědčen, že alespoň polovina včelařů ocení možnost mít informace i z druhé strany. Věřil jsem tomu, že si různorodost informací budou dávat sami do souvislostí a sami budou hledat, kde je pravda.

Možná jsem si málo uvědomoval, že na to stále ještě mnoho lidí (zejména starších) není zvyklých ? že dlouhá léta brali za bernou minci to, co řekli ?ti nahoře? a pokud to někdo někdy zpochybnil, byl to nejspíš záškodník s nečestnými úmysly. Rezidua této nebezpečné ideologie v mnohých z nás zřejmě dosud přetrvávají v míře větší, než jsem si myslel.

Možná jsem se někdy nechal příliš unést, když jsem začal být veřejně očerňován bez možnosti hájit se. Ani ve snu mě totiž nenapadlo (a to byla moje další velká chyba), že začnu-li se zajímat o hospodaření ČSV, vyvolá to tak prudkou reakci u těch, jichž se to týká.

CO BUDE NÁSLEDOVAT? ZŘEJMĚ COKOLI?

Záleží na tom, jak se na věc podíváme. Vzhledem k naprosto hladkému průběhu sjezdu přesně podle scénáře minulého předsednictva ÚV by se dalo očekávat, že to bude staronové vedení pokládat za svůj úspěch a posílení svých pozic. Sjezd budou asi chápat jako jasný signál, že mají pro veškeré své příští kroky předem zajištěnou většinovou podporu.

Na věc se však můžeme podívat i z jiného úhlu: Volby do ÚV ČSV jsou poněkud schizofrenní. Na straně jedné vzniká podobně jako Senát PČR většinovým volebním systémem z vítězů voleb v okresech. Pak o nich ale znovu hlasuje sjezd, ovšem fakticky bez možnosti někoho nezvolit. O novém ÚV tak de facto nerozhodl sjezd, ale už okresy. A právě dvě třetiny z nich vyslaly do ÚV nové tváře. Lidé kolem M. Peroutky měli sice od jarních okresních konferencí dostatek času na to, aby tyto nové lidi náležitě ?připravili? tak, aby na sjezdu nedělali problémy a hladce zvolili navržené předsednictvo ÚV. Otázkou však je, jak se budou rozhodovat, až se budou na příštích zasedáních ÚV projednávat první konkrétní body: zda u nich převáží snaha být naprosto oddaní a loajální svému vedení, nebo zda budou mít odvahu zapojit do rozhodování také svůj rozum a svědomí.

V každém případě nyní mají osud ČSV ve svých rukou hlavně jednotlivé okresní výbory. Jen na nich totiž bude záležet, zda budou svého člena ÚV chápat jen jako jakýsi jednosměrný informační kanál (z Prahy na okres), nebo zda po něm budou chtít, aby v Praze také tlumočil jejich názory, připomínky a dotazy a pravidelně je informoval o tom, jak a s jakým výsledkem se mu to dařilo.

Je však více než jisté, že předseda ani tajemník neponechají nic náhodě a budou se snažit celých pět let nepřipustit v ÚV žádné opoziční názory. Jejich zbraně už známe: Jednak budou (zcela demagogicky) hrozit nebezpečím rozbití svazu, přestože se tady takové tendence za posledních 15 let vůbec neobjevily a nejméně 95 % členů svazu na něco takového odmítá třeba jen pomyslet.

Další velmi účinnou zbraní v boji s případnou opozicí je zastrašování. Rok 2005 byl učebnicovým příkladem, jak snadno lze lidmi manipulovat, jestliže média nejsou nezávislá, ale ve svých rukou je pevně drží výkonná moc. Sepíšete-li ve vší slušnosti pár věcných dotazů o činnosti a hospodaření svazu, lidé se k nim budou připojovat pouze do okamžiku, než předseda tyto dotazy označí za ?pamflet?. V tu chvíli podpisy přestanou chodit.

Některé nejvíce vyčnívající členy stačí v šikovně napsaném článku označit za rozbíječe, lháře, trapné figurky či hlupáky, a lidé dříve než vám podají ruku, se nejdříve ohlídnou, jestli je s vámi někdo neuvidí.

DÁ SE VŮBEC NĚCO DĚLAT?

Kromě již zmíněné komunikace s jednotlivými zástupci okresů v ÚV, nic. I to však bude složité právě s ohledem na velkou lhostejnost většiny. Lze tedy spíše očekávat zakonzervování současného stavu. Změny nelze očekávat ani při radikální změně vnějších okolností k horšímu. V jiných sdruženích by nejspíš bylo normální, že nějaké zemětřesení (např. v podobě ztrát šesti desítek miliónů korun, propadu cen vykupované suroviny), by způsobilo alespoň větší zájem řadových členů o spolkový život a práci vedoucích funkcionářů.

V ČSV to zřejmě neplatí, protože ani krach Včely, ani nesrovnalosti v účetnictví, ani historický propad cen medu nevyvolaly v základních organizacích téměř žádnou odezvu. Předsedovo či tajemníkovo ujištění, že vše je v pořádku a co není, za to můžou jiní, bylo zcela dostačují na uklidnění případných vášní.

Proto jsem si stále více jist tím, že klesne-li například cena medu pod 20 Kč, přijdeme-li o veškeré dotace, nebo zpřísní-li se zásadním způsobem legislativa chovu včel a veterinární péče o ně, s většinou včelařů to nehne. Někteří možná sníží počet včelstev, někteří vystoupí ze svazu, ale že by se členové začali zabývat myšlenkou, zda by někdo nebyl schopen lépe hájit jejich zájmy, to se zřejmě nestane.

Vládnout takovým lidem je tedy hračkou i pro pohádkového ?hloupého Honzu?, natož pro lidi, kteří s tím mají dvacetileté zkušenosti. Jejich ruce jsou zcela volné. Nemusí se nikoho na nic ptát, na nic se ohlížet. Až nám na stránkách časopisu Včelařství suše oznámí, že po Včele se složilo i Včelpo a s ním další milióny, že byl za pár korun nějakým známým prodán podíl svazu ve VÚVč Dol nebo miliónové nemovitosti v Nasavrkách, nebude se čemu divit. Vše bude odhlasováno většinou více než výraznou a tedy zcela ?v pořádku?. Vše bude tak, jak si to kdysi přál soudruh Jakeš: ?Aby to nevypadalo, že my sami sme to tak chtěli, ale že ten lid to tak chtěl??

Mgr. Vlastimil Protivínský