Provozní uplatnění inseminovaných matek - 1. část

Inseminace včelích matek je již běžnou metodou používanou při šlechtění včel vyspělými chovateli. Zajišťuje spáření vybraných dvojic rodičů. V povědomí včelařů však panuje nedůvěra k inseminovaným matkám, protože se v důsledku technické inseminace a nezbytné narkózy matek považují za krátkověké a méně výkonné.

Na našem pracovišti je v běžných produkčních včelstvech většina, tj. okolo 90 % matek inseminovaných. Přitom zkušenosti s nimi jsou dobré. Přesné vyhodnocení většího souboru inseminovaných matek, jež by nám řeklo více o jejich "provozní způsobilosti", jsme však dosud neměli udělané. Za období asi 12 let se nashromáždilo solidní množství údajů umožňující statistické srovnání inseminovaných matek a matek volně spářených, což nám umožnilo podrobnější hodnocení provést.

Vyhodnotili jsme dva hlavní - podstatné ukazatele, a to dlouhověkost inseminovaných matek a mednou užitkovost včelstev s inseminovanými matkami. Volně pářené matky bereme jako základ, k němuž inseminované matky přirovnáváme.

Dlouhověkost matek

Vyjadřujeme ji délkou života matky od narození až do ukončení jejího života. Do hodnocení délky života matek jsme zahrnuli matky úspěšně přidané do včelstev, které po přidání začaly klást vajíčka. Zároveň to byly matky, které po nějaké době své funkční činnosti z přirozených příčin už dále ve včelstvu nemohly pokračovat v úloze matky. Tedy šlo o matky vyměněné včelami (tichou výměnou), uhynulé z přirozených příčin, matky jež přestaly klást vajíčka anebo se staly trubcokladné Označili jsme je jako 1. kategorie matek. Souhrnně by se dalo hovořit o fyziologických příčinách ukončení života matek.

Do předchozí (první) kategorie matek nemohly být zařazeny matky, které jsme vyměnili pro nevyhovující vlastnosti jejich včelstev (selekční důvody), nebo které se ztratily při rojení nebo o něž jsme přišli nějakou nešťastnou náhodou. Šlo tedy o matky, které byly schopné pokračovat ve své funkci v úlu. Jen jim nebyla ponechána tato možnost pro některý z důvodů, jež nesouvisely s jejich dlouhověkostí a funkčností. Značíme je jako 2. kategorie matek a příčiny ukončení života matek nazýváme zkráceně chovatelské.

Pokud nebylo možno z chovatelských záznamů jednoznačně určit, do které z uvedených dvou kategorií patří příčina výměny či ztráty matky, nebyla matka do souboru hodnocených zařazena vůbec. Datum ukončení života (zkráceně dožití) matky nebylo většinou možno určit přesně na den, proto jsme je odhadli podle záznamů o přítomnosti matky k určitému datu. Např. pokud jsme matku viděli ve včelstvu 1.6. a poté 30.7. už v úlu byla místo ní její dcera z tiché výměny (včelstvo se nerojilo), tak jako den dožití jsme odhadli 1.7. Druhý příklad: 10.7. jsme matku při prohlídce viděli, ale včelstvo už mělo několik zavíčkovaných matečníků na tichou výměnu a 1.8. ve včelstvu byla první vajíčka od mladé matky a od matky původní jen několik dm2 zavíčkovaného plodu - jako datum dožití matky jsme zaznamenali 15.7. Tedy buď jsme zapsali střed odhadnutého období pravděpodobného úhynu matky anebo podle věku plodu odhadli datum jejího úhynu, apod.. Tak se plusové a minusové odchylky od skutečnosti vyrovnaly a celkový průměr mohly zkreslit jen nepatrně.

Vyhodnocení průměrné délky života matek inseminovaných a volně pářených, jež dožily z fyziologických příčin, je souhrnně v tabulce č. 1. Hodnoty jsou v rocích v desetinném vyjádření. Ve výsledcích jsou zahrnuty i matky, které se ve včelstvu rozkladly, ale za několik týdnů nebo měsíců uhynuly nebo byly vyměněny včelami. Takové matky ovšem byly ve stejném podílu mezi matkami inseminovanými i volně pářenými - přibližně 10% se jich dožilo méně než 10 měsíců. Volně pářené matky byly většinou sériové a z tichých výměn, inseminované jen sériové.

Tab. 1 Průměrný věk matek, jehož se dožily ve včelstvech - 1. kategorie

Matky

roků

počet

Inseminované

1,95

233

Volně pářené

1,79

50

Celkem

1,92

283


Průměrný věk inseminovaných matek je proti očekávání o trochu vyšší než věk matek volně pářených. Volně pářených matek bylo ale vyhodnoceno mnohem méně než inseminovaných, proto rozdíl nelze považovat za zásadní a definitivní. Spíš lze data v tab. 1 zobecnit tak, že v délce života matek jsou na tom obě skupiny podobně. Pro chovatelskou praxi z toho však vyplývá, že inseminované matky jsou v dlouhověkosti plnohodnotné a vyrovnají se matkám z volného páření. Tento závěr je podepřen dostatečně velkým souborem 233 hodnocených inseminovaných matek. Jejich průměrný věk téměř 2 roky (1,95) lze považovat za vyhovující.

Tab. 2 Průměrný věk matek, ve kterém byly vyměněny z chovatelských (selekčních) důvodů - 2. kategorie

Matky

roků

počet

Inseminované

1,60

470

Volně pářené

1,39

90

Celkem

1,53

560



Zajímavý je i údaj o průměrném věku matek při jejich záměrné výměně chovatelem (2. kategorie) - viz tabulku č. 2. Těchto matek jsme vyhodnotili dvakrát více než matek, jež dožily z fyziologických příčin. Rozdíl průměrného věku matek mezi oběma kategoriemi je 0,39 roku. Dá se říci, že pokud bychom matky 2. kategorie nevyměnili cílevědomě v rámci selekce, nejspíš by stejně žily v průměru jen dalších 0,39 roku, což odpovídá 4,25 měsíce (142 dnům). Takový je stav při roční intenzitě selekce v chovu okolo 60 %, při nižší míře výměn matek by rozdíl mezi oběma kategoriemi mohl být ještě nižší.

V hodnoceném souboru matek 1. kategorie jsme zjistili nejvyšší věk, jehož se matka přirozeně dožila. Z matek volně pářených to bylo 4,06 roku, z matek inseminovaných 4,87 roku. V případě inseminované matky uvádíme, že ve včelstvu žila od léta až do konce dubna dalšího roku, kdy byla v úlu spatřena naposledy, spolu se svou dcerou z tiché výměny.

Zajímalo nás také, jaké jsou rozdíly v délce života matek (1. kategorie) narozených v jednotlivých ročnících. Výsledky jsou v tabulce č. 3 a to jen pro matky inseminované. Je zřejmé, že rok narození matek hraje určitou roli, protože mezi nejlepším a nejhorším ročníkem je rozdíl 0,6 roku. Jinak vyjádřeno - matky narozené v r. 1993 žily o 36 % déle než matky z r. 1996 nebo 1997. Je pravděpodobné, že se takto projevuje souhrn klimatických, snůškových a provozních faktorů působících během odchovu matek. Chovatelé matek vědí, že některá sezóna je příznivá pro chov a jiný rok se chov matek celkově nedaří.

Tab. 3 Průměrný věk inseminovaných matek 1. kategorie jednotlivých ročníků

 

Narozené

v roce

roků

počet

1991

1,83

16

1992

1,82

9

1993

2,29

14

1994

1,87

23

1995

2,24

28

1996

1,69

25

1997

1,69

26

1998

2,24

28

1999

2,19

26

Pozn.: Hodnocení ročníků 2000-2003 není uzavřeno, protože některé matky dosud žijí.

Vyhodnotili jsme také vliv fáze chovatelské sezóny, v níž se matky narodily, na jejich následnou fyziologickou délku života - výsledky shrnuje tabulka č. 4. U inseminovaných matek je zřejmé, že nejlepší byly matky narozené v květnu. Mezi matkami z června, července a srpna se ukazuje rozdíl, ale může být způsoben více nebo méně časovým rozdílem mezi měsíci (dříve narozené matky jsou nezaslouženě v určité výhodě). Pokud bychom tyto rozdíly chtěli smazat (korigovat), přičetli bychom k srpnovým matkám 2 měsíce (1/6 roku) a k červencovým matkám 1 měsíc (1/12 roku). Při takovém vyrovnání handicapu by na tom byly inseminované matky těchto tří měsíců stejně. Tato matematická korekce je pomůckou, napovídající, že inseminované matky z června až srpna jsou na tom z hlediska dlouhověkosti velmi podobně.

Tab. 4 Průměrný věk matek 1. kategorie narozených v jednotlivých měsících

Narozené

v měsíci

Inseminované

Volně spářené

roků

počet

roků

počet

květen

2,42

35

   

červen

1,92

81

1,94

10

červenec

1,84

111

2,20

19

srpen

1,74

6

1,36

19


U matek volně pářených (tab. 4) bohužel nebylo možno vyhodnotit matky květnové pro nedostatek údajů (jen dvě matky). Z dalších tří měsíců jsou nejlepší matky červencové a výrazně nejhorší matky srpnové.

 

Následující část >>

 

Poslední články

Značení matek

Rok 2018

Odběr novinek

Tagy

Inzerce

  


Včelařské noviny
internetový včelařský portál

ISSN 1214-5734

 

Kontakt: